Jdi na obsah Jdi na menu
 


O čem si tak přemýšlím....tak tahle rubrika už ve mně zraje určitě půl roku. Asi dozrála takže když mě napadne něco co se dá pustit dál napíšu to sem.:           

                

7                  

 24.5 V současné době si přemýšlím o tom, jak by bylo hezké odjet na opuštěný ostrov nebo alespoň někam , kde mne nikdo nezná a tam si užívat své těhotenství a myslet na miminko a nemuset být vystavena laserovým pohledům směřujícím na mé břicho a řečem, které se šíří po vsi. Nemuset se zabývat tím, kdo začal tu zprávu šířit v době, kdy jsem to nechtěla říct ani blízkým ne proto, že bych se nechtěla podělit, ale proto, že jsem nechtěla nic zakřiknout. No jenže drbny jsou a budou a nikdy jim nedojde, že by se měly starat hlavně o sebe a neplést se do věcí , do kterých jim NIC není. Tak třeba příště......

29.3. Dnes to bude o tom, jak se mi včera nechtělo. Nebylo mi dobře, byla jsem šíleně unavená , bolelo mě břicho  a chtěla jsem jen ležet a spát.Asi v sedm mě napadlo, že půjdu dát na školu ceduli, že se dnes necvičí, ale i to mi bylo zatěžko, Před osmou jsem se tedy vypravila, přešvědčená, že tam budou stejně jen dvě cvičenky a ty že pošlu domů.Bylo Vás tam SEDM!!! Takže jsme začaly cvičit pilates a mě bylo minutu od minuty lépe a lépe.Na konci hodiny už jsem se cítila naprosto v pohodě a svěží. Takže Vám chci všem poděkovat, že jste přišly a když by se Vám někdy nechtělo, zkuste to překonat jako já včera, Stojí to za to. :-)

20.2.Dnes trochu veseleji.Jak jsem půjčila Jarče auto: Ségra potřebovala jet dopoledne do Berouna. Nabídla jsem jí ať si vezme moji červenou berušku. Normální sesterská výpomoc. Jiného názoru byla naše Dorota. V okamžiku, kdy šla Jarča zavřít vrata, vypotácela se Dorotka z boudy a vlezla do nastartovaného auta , kde ulehla pod volant na pedály. Jarča ji chvíli domlouvala, pak ji vytahovala a pak mi volala co má dělat. První mojí myšlenkou bylo ať jí dá telefon k uchu a já na ní zařvuˇ, že má vypadnout. V zápětí jsem to zavrhla, protože Dorča už je totálně hluchá.Poradila jsem tedy jen vlézt si na místo spolujezdce a pokusit se jí vytlačit nohama.No nešlo ani tohle,Nakonec musel přiběhnout děda v rukavicích a drsně ji z auta vysmýknout.Nevím jestli nechtěla auto půjčit nebo chtěla jen svézt. Každopádně chtěla řídit to je jasné. Stejně jako je jasné, že pokud Jarča odcházela z domu voňavá a čistá do Berouna tak rozhodně nepřijela.

18.2. Chodím ráda a rychle- to je známá věc. Je mi líto, že nemám víc času na vycházky tedy spíš , že ho mám až když je tma. Po tmě se odvážím jen po vsi , kde je veřejné osvětlení- mimochodem skvěle blikající. I to je zábava - zhasne lampa než  k ní dojdu - nezhasne. O tom jaké je to když bliká lampa u okna do ložnice nemusím těm co to zažili vyprávět.Ale k těm vycházkám: o víkendu jsem se byla projít za vsí. Děsnej bordel. Ojeté pneumatiky v závratném množství,běžný odpad z domácností, matrace, stavební suť a hlavně plasty, flašky , igelitky a tak dál. Možná je to hezké jít na vycházku a odhodit si ten svůj odpad do škarpy a vědět, že až tam půjdu za týden bude tam pořád a až tam půjdu za měsíc zase tam bude a na jaře taky a na podzim ještě furt a až už budu stará a tak daleko nedojdu ta igelitka tam bude ještě pořád tak krásně ležet. Každý nechává nějakou stopu.....

15.2.Nemám ráda problémy /kdo by měl/, snažím se jim vyhýbat. Někdy to prostě nevyjde. Pak jsem bez síly, radosti a naštvaná na celej svět. Fakt by mě nenapadlo někomu záměrně škodit nebo mu klást překážky k práci.......no a nakonec to stejně tak vypadá. Ach jo. Ale snad se tohle horší období rychle přežene .A jak říká jedna paní v počasí : "Vězte bude líp" a pán nám přával " Slunce v duši" tak prosím slunce v duši všem.

13.2. Trochu jsem se tu odmlčela ne proto, že bych přestala přemýšlet, ale nebylo to nic co by se dalo napsat " na nástěnku". Dneska mi ale holky udělaly velikou radost a tak se musím podělit. Už dlouho jsme se chystaly koupit velké míče, odvahu jsme našly nedávno a ohlásily překvapení. Přišlo 10 cvičenek takže nastal malý problém s počtem fitballů, ale pak už se začlo cvičit.Uznávám, že první setkání s míčem je trochu frustrující, většinou se to časem poddá i když trochu respektu je třeba si nechat.Takže se všichni snažily sice s hrůzou v očích , ale snažily. Pro zpestření jsem navrhla dvě hry ,při kterých je nutné opustit to relativní soukromí své podložky a trochu spolupracovat s ostatními. Všichni to dokázaly a nevypadaly, že by je to nějak stresovalo. Občas není od věci zapomenout na věk.

3.2.Dneska je to 10 let co zemřel Bohumil Hrabal. Měla jsem leden takový hrabalovský. V televizi šly Postřižiny, v kině jsme se potěšili při Obsluhoval jsem anglického krále a na nedělním výletě jsme byli v Kersku , kde jsme si v pivnici Hájenka dali kance se šípkovou / se zelím měli pochopitelně také/.Navíc jsem četla nějaké rozhovory a články. V jednom z nich bylo posána historka z hospody U tygra kam Hrabal často chodil a bylo nepsaným pravidlem, že se sám zapojí do hovoru po nějaké chvilce kdy jen poslouchal a nikdo si nedovolil oslovit ho.Až na jednu mladou krasavici,která svůj duchaplný dotaz začala těmiti slovy : " A pane Párale...." Mistr odvětil : "Ty ku..o já nejsem žádnej Páral" Prostě historka z mistrova života. Ve středu mi jedna paní povídala: " Já chci jít příští týden na toho novýho Párala...na Menzela" Opravila jsem ji, že asi spíš na Hrabala. Odvětila, že je to jedno , že jsou jen dva.No na to už se nedalo říct nic. Možná až si ji někdo splete v práci při odměňování uvidí to trochu jinak. A  taky budou jen dva .Ale splést se může samozřejmě každý. Já si třeba často pletu loket a koleno. :-)))

2.2.Na cvičení je mi dobře, odcházím většinou s větší zásobou energie než se kterou jsem tam šla. Člověk tam hodinu věnuje opravdu poctivě svému tělu a tak není divu , že se pak i přestože tam "pracuje" cítí lépe.V úterý jsem byla na kosmetice, po které jsem se cítila také skvěle.A nejen já i moje pleť. Bylo to opravdu příjemné. Drobné radosti jsou třeba tak si je dělejme.

1.2. "Pod nohama čvachtá bláto místo aby vrzal sníh..." tuhle písničku mám ráda. Sníh  na hory patří , na silnici ne, já bych bez něj vydržela.Bláto taky neni nic moc, ale můžete se mu většinou vyhnout. Čemu se ale nevyhnete je ta hnusná černá struska. Je všude, na silnici, na chodníku, ve vzorku podrážek, na psích tlapkách, na pneumatikách auta takže následně v garáži, na chodbě, v obýváku....zatim. Pak přijde jaro, oscne silnice , foukne vítr a ta černá zrníčka budou  ve vlasech, na ramenou, mezi zuby.....,ale pak ji zametou a uklidí a bude pokoj do prvního mrazíku. Já doufám, že jednou její zásoby dojdou a i Chyňava a její okolí bude cukrováno něčím méně odporným.Ale nestěžuju si za humny se naštěstí nesype :-)

31.1. Tak dneska toho bylo víc co mě dostalo , ale práci sem nebudu tahat o příhodě z angličtiny napíšu třeba zítra a tak jen zmínku o tom, že jsem se večer zastavila v tělocvičně abych vyfotila i aerobičky. Byla tam jen ségra a Katka pak přišla ještě  Renča. Jarču jsem vyfotila-tedy ten její smutnej pohled.Bylo jí to líto, protože si MUSÍ doma připravit hudbu a zkusit nebo vymyslet sestavu a pak jí přijdou jen dvě nejlepší kamarádky. Co dělají doma ty ostatní??? Tedy já to asi vím. Jeden týden si řeknou, že se jim nechce, kouknou na seriál, druhý týden mají třeba rýmu, třetí nemají hlídání no a za tři týdny se toho v těch soap operách stane "tolik" , že už od toho člověk prostě neodejde. Tohle se dá pochopit. My to chápeme viď Jaruš :-(